Editorial: Není nad to se pochválit

02.11.2018

Miluji říjen. Letos se opravdu povedl. Ani si nepamatuji, kdy jsme si užili tolik sluníčka. To jsme si chtěli vychutnat i o víkendu, jen nám to trochu nevyšlo...

Elizabeth (4) si šla pro mikinu, jenže si cestou přiskřípla mezi dveřmi ruku. Vivien (2), která to viděla, se rozhodla, že jí poběží pomoct, jenže jak běžela, omylem vrazila plnou parou do dveří a Elizabeth tu ruku ještě víc přibouchla. A tak jsme vyrazily do nemocnice. U okénka nás přivítala milá paní, která nám vysvětlila, kde je RTG, kde se má zaplatit poplatek 90 Kč a kam si pak máme sednout a čekat na to, až nás paní doktorka zavolá. Celá návštěva nemocnice trvala 30 minut a s výsledkem naražené ruky jsme jely domů.

Doma se zatím oblékl Alex (5) a s nevlastním bráškou Denisem (14) šli skotačit na trampolínu. Samozřejmě jsem jako "trapná" matka nezapomněla na poznámku: "Kluci jste tam zapnutý? Dávejte na sebe pozor!" V tu chvíli se na mě Alex otočil, aby zkontroloval zip, Denis do něj při doskoku zezadu strčil, on vyletěl z trampolíny a přistál po hlavě na betonové terase. Hlava - jak jinak - modrofialová, sedřená kůže a já vyrážela opět do nemocnice.

U okénka seděla stejná paní a vítala mne "Paní Militká, co vy tady zase? Vždyť jste tady byla ani ne před hodinou." "No, tentokrát jsem tady se synem". "Aha, jak se jmenuje?" "Alex". "Hm... Ale my se známe, že jo? Tys tady nedávno byl..." otočila se směrem k Alexovi. "Jo, to jsi ty, ten kluk, co minulý týden snědl celý pytlík kyselých bonbonů a pak měl velké bolesti bříška... Ale nebojte, maminko, tatínek se nám tady omluvil... No nic, jdeme k dotazníku. Za tu hodinu, co jste tady nebyli, jste se asi nepřestěhovali, že?" "Ne." "Telefon jste asi také nestihla změnit, že?" "Ne." "RTG už víte, kde je, kde máte zaplatit poplatek také a kam se pak posadit asi také, že?" "Ano."

Když jsme se dostali k paní doktorce, usmála se. "Paní Militká, to je ale hezký, že nás tak sponzorujete, kolik dětí ještě doma máte?" "Ještě dvě." "Tak to je dobrý, do desíti do večera času dost, to stihneme." Naštěstí hlava byla v pořádku a já doufám, že se v nemocnici hned tak neobjevíme.

Užijte si i vy poslední sluníčko, a hlavně hodně zdraví!

Jana Militká