Předplatné za výhodnou cenu

Editorial

Můj první maminkovský zápis

Alexík už bude brzy školák. Protože jsme preferovali soukromou školu, musel k zápisu jak do soukromé, tak i do veřejné školy. Když se ráno oblékal, na otázku, jaké tričko si vezme k džínům, mi v klidu odpověděl, že si přece vezme košili, protože jde k zápisu. Uvědomila jsem si, jak je to už velký kluk, jak umí rozlišit důležitost situace a vyhrkly mi slzy do očí. Na zápise jsme byli jako jedni z prvních, a tak si tam Alexík ještě chvíli maloval. Za chvíli si pro něj přišla paní učitelka a odvedla si ho společně se skupinkou dětí k úkolům, které pro ně byly připraveny. V tu chvíli to na mě přišlo a rozbrečela jsem se dojetím. Ostatní se sice divně koukali, ale mně to bylo fuk. K druhému zápisu jsem si pro jistotu vzala Lexaurin, abych nedělala Alexovi ostudu.

Při odchodu z druhého zápisu mi zazvonil telefon. Volali ze soukromé školy a oznámili mi, že Alexíka vzali. Lexaurin už asi přestal působit, já to nevydržela a radostí se rozbrečela. Alex se mě ptal, proč brečím. Řekla jsem mu, že mám velikou radost, protože se dostal do školy, ve které se mu tak moc líbilo. Na to mi jen položil otázku: "Mami, a až přijedeme domů a půjdu to říct babičce a dědečkovi, tak taky budou brečet?"

Doufám, že i vašim dětem dopadly dobře všechny zápisy a přijímačky a budou chodit do školy, která pro ně bude inspirací a bude je bavit.

Krásné jaro přeje

Jana Militká
šéfredaktorka